Jsou mladí a nesporně talentovaní. Hrají podobně mladistvě znějící písničkový kytarový rock a v souvislosti s vydáním prvního alba Přišli jsme si pro vaše děti o nich začíná být čím dál víc slyšet, což už začíná někomu ležet v žaludku. Ale je na tom něco špatného? Zdaleka nejen o tom jsem si povídal se členy plzeňské kapely Mandrage, kterou tvoří Víťa Starý (kytara, zpěv), Bolan (kytara, zpěv), Coopi (baskytara) a Mates Vorda (bicí).
Škarohlídi tvrdí, že mladé, neznámé rockové kapely dnes už téměř nemají šanci na vydání desky, nota bene hned první, u velké firmy. Jak se vám podařilo rovnou s debutem “zahnízdit” u Universal Music? Řekli vám, čím jste je tak zaujali?
Coopi: Kapela musí být samozřejmě pro vydavatele něčím zajímavá a ať už je to cokoli, musí mít především osobité charisma a kvalitní hudební materiál a musí ho umět podat naživo. Měli jsme štěstí, že se naše demo dostalo ve správnou chvíli do správných rukou.
Bolan: Není žádným tajemstvím, že kluci v kapele jsou dost mladí, což pro nás samozřejmě bylo určitou výhodou. Ale kdybychom neuměli hrát, žádná deska by se nekonala.
Ty, Bolane, jsi oproti zakladatelům Mandrage o pár let starší a máš za sebou nesrovnatelně víc hudebních zkušeností. Tvůj pohled na muziku v důsledku toho nejspíš bude trošičku odlišný. Nevznikají kvůli tomu v kapele nějaké “generační třenice”?
Bolan:
Mandrage (foto: Universal)
Můj pohled na muziku vůbec není odlišný! Jelikož muziku poslouchám už od 6. třídy ZŠ, oprostil jsem se za tu dobu od předsudků a hudba mě zajímá bez ohledu na styly či generace. Vždy se objeví spoustu nových čerstvých kapel, které mě něčím zaujmou, takže si v klidu můžu dávat záležitosti, které poslouchají “prckové”, tj. Víťa a Mates. A oni jsou zase na svůj věk tak duševně vyzrálí, že nejde o klasické teenagery, kteří se snaží chytit nějaké free-cool-in vlny.
Jak má neznalý jedinec vlastně chápat poněkud zvláštní název desky? Chtěli jste tím naznačit třeba i to, že jako mladou skupinu vás zajímá především mladé publikum a že chcete být tak trochu opozicí vůči usazené starší generaci a jí preferovaným konzervativním hudebním formám?
Mates: Nene, právě naopak – Mandrage nejsou nějaká přiteplená teenagerská taškařice s letním hitem! Název desky Přišli jsme si pro vaše děti jsme zvolili záměrně. Myslíme si, že děcka určitě tahle partička bude zajímat, takže si z toho spíš děláme prdel.
Víťa: Starší generace jak hudební, tak posluchačské samozřejmě respektujeme a bylo by příjemné, kdyby i ony repektovaly nás, protože k mladým kapelám vždycky panuje určitá nedůvěra.
Nakolik Mandrage ovlivnil, případně dodnes ovlivňuje nástup nových britských a amerických kytarových kapel na začátku nového milénia?
Bolan: Nemáme vybraný nějaký model, podle kterého bychom chtěli tvořit. Mandrage vždycky byli kapelou s trochou osobitého charismatu a rozhodně si nehrajeme na zahraniční trendy. Je spousta nových skupin, které se nám moc líbí, třeba Arctic Monkeys, Billy Talent a další, ale nemyslím, že by byly pro naši tvorbu nějak zásadní. My jsme byli kytarová kapela vždycky a to, že jsou kytary opět v módě, je jen dobře. Nové vlny kytarovek jsou pro mě jako hudebního posluchače úžasná věc, zvlášť po 90. letech, kdy rozmach elektroniky, techna, housu a podobných chemií odstranil kytary na dno hudebního vkusu. Kytarovou skupinu bych měl, i kdyby zrovna frčely housle...
Které kapely vás svým zvukem, hudebním pojetím, případně celkovým přístupem inspirovaly asi nejvíc?
Coopi:
Mandrage, Plzeňský Majáles 07 (foto: Ondra Bojo)
Nikdo, opravdu. Je jasné, že každý máme své oblíbence, ale spousta písniček na desce vznikla už někdy před čtyřmi lety. Na našem demu z roku 2005 jsme jim jen dali nový kabát a na albu jsou zas v určité sofistikovanější podobě.
Bolan: Já sebe jako muzikanta odděluju od hudebního posluchače a fanouška. Kdybychom si řekli, že teď se nám hrozně líbí Arctic Monkeys a chceme, aby tak zněla naše deska, dopadlo by to hrozně a byli bychom jen k smíchu.
Doneslo se mi, že u vás v Plzni se začínají stále silněji ozývat hlasy ze strany klubového publika, přesněji některých vašich dřívějších příznivců, že jste ze sebe nechali udělat “komerčně dokonalý marketingový produkt” a aby vás lidé bojkotovali. Co tomu říkáte?
Mates: Tomu se smějeme.
Bolan: Zamindrákovaných lidí s předsudky bylo vždycky všude plno. Neudělali jsme nic jiného, než že jsme vydali desku. To, že je naše kapela víc vidět, je jenom dobře. Nestydíme se za to, že nás hrajou rádia a že klip běží v televizi, ani za to, že se naše ksichty objevily v Bravu. Náš singl není žádná klasická rádiová čurda a my nejsme kokoti, abychom nevěděli, kde je naše místo.
Coopi: Je paradoxní, že právě tihle lidé nejvíc říkají, jak jim jde jen o muziku, a pak řeší každou sračku. Písničky z desky jsme hráli, už když jsme spolu začínali, takže hudebně nám nikdo nic nemůže vytýkat – a pokud jde o mediální masáž, já osobně bych byl potěšen, kdyby nějaká moje oblíbená undergroundová kapela vydala desku a byla víc vidět.
Bolan: Ještě před třemi roky bylo nemyslitelné, aby začínající kytarovou kapelu hrála Evropa 2, a dnes se točí naše píseň na jejich playlistu, stejně jako Sunshine, My Chemical Romance apod. Pro mě je to obrovský pozitivní krok v podpoře alternativnější muziky. Konečně se začínají bořit staré konzervativní postoje a média zjišťují, že lidi doopravdy nebaví poslouchat jen diskotékové srágory.
Víťa: Že by někdo vyzýval fanoušky k bojkotu, jsem opravdu neslyšel, ale jsou tací, kteří remcají, že už to není ono. Jenže to nám říkali, už když jsme natočili první demo...
Zajímavosti:
Skupina Mandrage vznikla v roce 2001 jako duo Víťa Starý a Mates Vorda . Klukům v té době bylo teprve 11 let!! K hudbě ovšem měli blízko odmalička, neboť jejich otcové Miloslav Starý a Vlastimil Vorda spolu hráli už před lety v nikdy nedoceněné kapele Silvester Brosch a dnes oba najdete v souboru Mediterian, který se věnuje interpretaci písní slavné romské formace Gipsy Kings. (Starý působil i ve svého času poměrně známých Roadhouse.)
S Bolanem (který hrával v nadějných Velvet Ecstasy) a Coopim se cesty Matese a Víti střetly v roce 2004, o rok později Mandrage natočili demo Říkala, že ji trápí cosi. To se dostalo do rukou uměleckému řediteli firmy Universal Music a po pár návštěvách zástupců tohoto labelu ve zkušebně a zhlédnutí živých vystoupení byla podepsána smlouva na první desku... Jak snadné, že? Jenže to je jen zdání. “Všechno jsme si poctivě vydřeli a přes všechny mediální masáže bychom všem remcálkům a nepřejícným lidem chtěli vzkázat: Založte si svoji kapelu a uvidíme, co z vás bude, anebo nám polibte prdel,” nechali se Mandrage slyšet.
